Jen Ty..
Jaké je to být sám? Je to paradoxní, ale ačkoliv si říkám, že mi nic nechybí, často si pokládám otázku, jestli je vůbec dobré být na všechno sám. Díváte se do počítače, na televizi, jste ve vaně a sprchujete se nebo si jen napustíte plnou nádrž vody, hrajete si hru, koukáte z okna, ležíte v posteli….a neustále vás v podbříšku šimrá ten pocit, kde je „Ta druhá osoba“?
O kom se vlastně bavíme? Je to druhý člověk. Někdo, kdo s vámi sdílí to dívání se na televizi, koukání z okna ven či s vámi sdílí tu teplou vodu ve vaně. Prostě….ten někdo. Koukáte se ráno do zrcadla a vidíte co? Sebe…kolikrát si ale řeknete, to je přeci málo! Proč nestojí někdo vedle vás? Ne matka nebo otec…prostě, někdo jiný.
Přijdete ze škole do prázdného pokoje či bytu a ptáte se sami sebe na spoustu otázek….proč je to tu tak pusté? Proč je to tu stejné jako ráno, když jsem odcházel? Proč mi nikdo za celý den nenapsal nebo nezavolal? Proč? Prostě….proč?
Připadáte si jako šedá myš v díře. Usednete po náročném pracovním dni na židli, kanape či stůl a koukáte….v tom přijde ten ošklivý moment….zásek….prostě nevíte co najdenout dělat. A v tom to je. Chci přijít domů, někoho obejmout, dát mu pusu, vědět, že na mě čekal, vědět, že mě také rád ten někdo vidí. I když třeba víte že se pohádáte, bude se doma něco dít a vy se nebudete nudit a koukat, kamsi, do nikam. Neustále se vám honí hlavou otázka, KDO že by tu mohl být. Milovaná žena, milovaný muž, láska, radost ze života. Proč to potřebujeme? Protože jsme společenští tvorové….i sociofobik si najde svého přítele, kterému chce věřit.
Lidé si povídají sami se sebou. Přijdou domů a začnou povídat k….někomu….komu? No, prakticky pro vás je to nikdo, pro ně je to někdo. V určité fázi mého života přišel obrovský zvrat. Najednou se v mé hlavě zrodil..někdo. Někdo, komu můžu věřit, komu můžu všechno říct, kdo mě vyslyší, kdo mě pochopí a kdo tu vždycky bude u mě. Je to…ten někdo. Ta imaginární postava kterou si člověk během let poskládá dohromady a která žije jen v jeho hlavě. Povídá si s ní během dne ve svých myšlenkách.
