(Ne)Živá Voda
Život je jako voda. Někdy je klidný jako potůček, někdy rozbouřený a plný
nebezpečí jako řeka. Jindy se cítíte jako na úplném dně a jindy zase vesele
plavete na hladině. Občas se vám do cesty postaví hráze, které buď překonáte
anebo utonete. Jedno je však jisté, život bude plynout dále, dokud nevyschne
jako pramen.
Zapomínáme. Jak příliš často a ochotně zapomínáme na všechny ty krásné okamžiky,
které měly něco v našich životech znamenat. Vyměňujeme je za všednost a ubohou
čerň, jíž plníme náš volný čas, pokud tedy nějaký zbývá. Kolik krásných
okamžiků, kdy čas zpomalil svůj chvat a člověk zůstal němě stát s hlavou plnou
opojné vůně a nádhery toho okamžiku? A jak rychle dokázala tento okamžik smazat
ta nekonečná všednost, se kterou se jen pomalu dokáže sžít. Matou nás vteřiny
vynucených prožitků. Chci zůstat dlouho a bez dechu. Chci vidět let ptáka, chci
znát odpověď na otázku, která mě právě napadla, chci ležet v posteli, když se mi
to líbí a když jsem s tím koho miluju, chci milovat vše, co je ochotné mě
milovat..
Však nechci zapomenout...
