Pocit
Vždycky mi přišlo, že je blbost vypisovat se ze svých pocitů, ale najednou vždy příjde chvíle, kdy…. Kdy jste sám a už nic jinčího nemáte jen kousek ,,papíru“ a klávesnici.
Takže si bez přemýšlení sednete na zadek, zapnete si vaši oblíbenou písničku a píšete.
Píšete o věcech, o kterých jste ani nikdy neuvažovali, o věcech o kterých jste nikdy nepřemýšlely, o kterých jste braly jako samozřejmost, o věcech které měly být už dávno zapomenuty.
Nevím co mě přesně trápí, ale…nějaký divný pocit mě tíží na srdci, něco mi říká, že to dělám špatně-že žiji špatně. Jenže, já nevím co dělám blbě
Měla bych být šťastná. Užívat si života, prázdnin, přátelství, lásky…
Něco mě trápí a já nevím co a to mě ještě víc užírá.
Znáte ten pocit, ne? Že by jste se chtěli zastavit, zavřít oči, urovnat si myšlenky v hlavě a volně se nadechnout.
Rozběhnout se, nevědět kam a přesto být šťastný. I když neznáte svůj cíl…vy pořád běžíte dál a dál s úsměvem na rtech.
